DVD překlad
DVD Tokio Hotel SCHREI -live je natoceno pocas velkeho turne SCHREI 2006 od 4. unora 2006 do 22. brezna 2006.
Kluci odehrali 24 vyprodanych koncertu .
Zaznam je z koncertu v Oberhausene 11. brezna 2006. Bylo tam 12 000 fans.
Film. dokument :
BENNY/ sofer a ochranka/ (toe určo téén, jag je skoro na každym fotu!! xD): "Hala je vyprodana - 12 000 lidi! "
TOM: 12 000!? BILL: 12 000! áááááááááá ( to bude to jak tam skvostně vytáčí ošiška nahorů a křičí x))
BILL pred show: Musim rict, že sme pred koncertem, hodne nervozni. Boleni žaludka , totalne rozrušení, je to horší a horší
TOM : Ja začínam solo první , třesou se mi nohy , všichni ti lidé hledí na mne, tisice . Bojim se ,zda mi funguje gitara. Je to šílené do te doby, kdy začnu hrát . První ton ,všechno se prolomí a už to jde samo.
BILL : Husí kúži mívam často . Kluci začnou hrát , ja nastupuji pozdeji. A tak slyším ten křik, prvni tony . Je to neuvěřitelnía všechny tí světla...
GEORG : Když stojím na podiu , je to neopisatelný , dostávam se do jiního světa. Koncentruji se, vidim ešte par plagatú a potom jednoducho hraju, nic nevnímam, stupa adrenalin a zaplavuji mne obrovské pocity štěstí. Je to proste užasný...
GUSTAV : Když sem na podiu,tak ja nevim, jsem predsa jen člověk, je tu hala, kde čeka nejmín 5000 lidi a oslavují jen tebe,o tomhle jsem si nedovolil ani snít, upřimne. Cesta do hotela po koncerte:
TOM : Jak daleko je do hotele ,
BENNY : - asi trištrte hodiny
TOM: To je ale dlouho. Pred hotelem stoji holky - autogramiada
BILL: Kontakt s fans je nekdy prirodzene težký, ale věnujeme im hodne času, to musim říc. Je to naroční a naši fans taky jsou nároční, neustale se chtejí fotit a podpisovat a vykladaj na to velkou namahu
GUSTAV : Ja se vždy snažím o kontakt s fans, nebo cekaji dlouhe hodiny , nekdz v chladu, na nas pred hotelem V izbě
TOM : To je vždy tak, tí lide, co nejvic delaj,musí všechny prachy davat na tehle malé izby, minule sme tu měli větší izbu.. Přište to tak nebude...
BILL: A tahle koupelna, to je teda pecka, takovahle mala vana, vzdyt se tu neda ani ležet. Hele,hotovej Tokyo hotel/pro Japonce/jen pro mali lidi. No a toto je ma postel , jen pro mne , potrebuji velkou postel sam, vždyť tak těžko pracuji.Rano - Billa videt v koupelne, jak si suší vlasy
BENNY /ochranka/ bali kufre : A tohle je tež múj ukol, každej den zbalit 26 kufru 4 x tam a zpět na hotel a z hotelu naspět.
BILL uštipačne : Naozaj, neuveritelne težkej ukol .
TOM: Ráno vstanem, je to věčšinou medzi 9 a 11 hodinou, podle toho jak je to daleko do následujíciho města. Někdy si pospíme ješťe v Tour-buse. Příjdeme kolem 15-15.30 hodine. Kolem 16 hod. máme zkoušku zvuku a pak se jdeme najíst, máme připravené občerstvení. Dáme ješte ňekolik interview a pak meet s fandama, kterí vyhrali ( backstage)
Příchod: dnes do Oberhausenu.
GEORG: Brrr, tu je ale zima.
TOM: Naši fans jsou fakt špeciální. Musím říct, že je jedno, kde jsme, či je to konzert, galavečer, nebo nějaká malomeštácká záležitost, vždy jsou tam a dávají to hlasite najevo. K nám do zákulisí se dostanou jen když vyhrají soutež a tých je celkem u nas dost.
GEORG: Hodinu před šou se potkáme všichni čtyři, skoušíme a domlouváme si s Tomem pózy - hraníMáme jedno zlaté pravidlo: Púlhodiny před šou musí být všichni na míste v backstage, protože jinak nám to přinese neštestí.
TOM a GEORG a ich kytary:
GEORG: Hrám na dvě basové kytary. Jsou to nejlepší značky.
TOM: Pyšne ukazuje svou kytaru. Je to Gibson. ( Tom používá asi 14 kytár a mění si ich podle typu skladby )Pani prináši palačinky. Tom a Bill ich zbožňujou, miznú s táckou prič, Gusto a Georg se nestíhaj ani vzpamatovat.
GUSTAV: Teď je to pro nás omnoho pohodlnejší. Vše za nás dělá někdo jinej. Postaví nám celou scénu, dovezou nastroje. Kdysi to delali naši rodiče a museli nám to všechno dovízt, jen Bill nosil mikrák v tašce :)
BILL na skoušce vtipkuje: Nemám žádnej "kick- zum Glück" ( na štestí )
BILL po konzerte: Je to nejprve obrovska radost publika a ja . Sme spolu a jde to neuveřitelne rychle. Je to komickej pocit. Nevím to popsat. Neopísatelné štestí a je to to nejhezčí pro mne , co človek múže mít a prožít.
TOM: Teda pohybovat se po ulicích jen tak, to je pro nás omnoho težší, než pro normální lidi. Musíme se rúzne maskovat, dát si brýle, kapucu, ale beztak nám to nepomúže. Hahaha...Na druhý den TH odleta do Berlina. Kluci jsou nominovani na 4 Echa. Nakonec v silne konkurenci/ Madonna, U2 , Robie Williams a pod./ziskaji cenu National Newcomer 2005 a su štastni.V letadle: Cesta do Berlína na odovzdavaní cen Echo 2005
TOM: Já se bojím létaní. Nenávidím ho a když je zlé počasí ,jsem úplne vedle. Chytám paniku.
BILL: No a oni si včera ješte oslavovali, aha Georg dospává :o). Ale já jsem musel jít spát, protože chtěj mít ze mně výbornýho spěváka,který dobre vypada :o)V Tour - buse: Cesta na ECHO.
BILL: Škoda, bude tam asi víc novinaru a ne tolik Fans,doopravdu škoda.
GEORG/ v aute/To bude napínavý .
TOM: No jo ," pěkne"!
GEORG: Ale ja myslím to potom , to bude pěkné, miluji to.
Po ECHU:
BILL: To bylo neuvěřitelný, všude byli jen fanoušci TH. Bylo jich tam mnoho, plakáty a samý tokiáci...
GEORG: Vpadli jsme rovno do asi meter hlbokýho zástupu fans, který se táhnul až po červenej koberec. Nemohli jsme se hnout. Obejít je, to ne. Byli tu už od rána, jen kvúli nám, v tý zime.
GUSTAV: O cene Newcomer 2005 EchoJe to krásnej pocit, když víte, že to děláte pro lidi, že za našim úspěchem stojí tolik našich fans. Krásné!
GEORG: O neuvěřitelném úspěchu skupinyJe to jako raketa, která letí stále víš a stale dál a má dostatek paliva. Je to užasný, uvidíme. Ovšem, byl bych rád, kdyby sme navždy zustali spolu a dělali hudbu.
BILL: A teraz všichni ješte naposled- spolu dnes večer: Ich muss durch den Monsun...
Po konzerte:
BILL: To byl múj sen už od dětství. Už jako malý jsem chtěl vystupovat před mnoha lidmi a zpívat a když budu moct zpívat dál a vydělávat si tím peníze a nedelat nic jiné jen muziku, tak se mi splní múj velký sen.
GEORG: Na tomto míste chci poděkovat našim úžasným fans, kterí nám každý den na koncertech dávají tolik energie. Ste jednoducho tí nejlepší.
