pro Bravo
Několik měsíců jsou Gustav, Georg, Tom a Bill společně na cestě. Každej ví o každým všechno, znají každý svoje manýry. BRAVU řekli všechny cool věcičky, týkající se jejich skupinového života.
Bravo: Kdo z vás říká nejvíc vtipů?
Tom: No, Georg se směje nejvíc, ale často schválně.
Bravo: Proč?
Tom: Georg je nemotorné stvoření.
Georg: Mě se ale ještě nikdo nevys*** na čepici. To se stalo Tomovi na focení (každý se směje)
Tom: Nejvíc se všichni smějeme, když ze sebe někdo dělá hlupáka - jako Georg.
Bill: A s legračními videi se můžu smát sám sobě smát do smrti.
Bravo: Jsou dny, kdy máte špatné nálady?
Tom: Jistě. Když máme špatnou náladu, tak se doporučuju všem klidit z cesty.
Georg: Ráno mám vždycky špatnou náladu.
Tom a Bill nastejno: Já taky.
Georg: Když nastoupíme ráno do našeho autobusu, tak nikdo neřekneme ani slovo, možná tak jenom Ahoj nebo Dobré ráno - nic víc. Všechno mě ráno stresuje. Když si mám zabalit kufr a on pak nejde zavřít, tak vyšiluju.
Tom: Kvůli tomu vyšiluju taky.
Bravo: Kdo z vás vstává nejhůř z postele?
Georg: Já.
Bill: Georg vždycky zaspí. Ani jeho mobil, který si narychtoval ho nevzbudí - to je vždycky něco.
Bravo: Gustave, ty jsi ranní ptáče, že jo?
Gustav: Ano.
Tom: Když máme vstávat v osm, tak Gustav je vzhůru už v šest.
Bill: No, to pro mě nic není. Mohl bych spát furt. Když mě nikdo a nic nevzbudí, furt bych jenom spal.
Tom: Jednou se mi v pokoji na hotelu spustil požární alarm a já sem se jenom otočil v posteli a zase spal. Vůbec sem si toho nevšímal.
Bill: To byl hluk. Vstal sem a šel se podívat jestli tam není nějaký kouř v mým pokoji.
Tom: Byl sem jenom vyděšený. Když si nedám potom co vstanu sprchu, tak vyšiluju.
Georg: Nemůžu si dát ráno studenou sprchu.
Tom: Každý ráno si dávám studenou sprchu. Jinak se vlastně neprobudím.
Georg: Nerad vstávám ze svý teplý postele.
Bravo: Máte ještě nějaké sprchové rituály?
Gustav: Nesnáším, když máte vyteplenou sprchu a potom vyjdete do studené místnosti, protože někdo nechal otevřeno.
Georg: Kdo by nechal otevřeno? Nejsi náhodou ve svým pokoji sám?
Gustav: Ale když sme ve studiu, tak se o koupelnu dělíme. Vždycky jeden z těhle vtipálků nechá otevřeno.
Bill: Ve studiu máme jenom jednu koupelnu. A Gustav je vždycky ten první, který tam jde. Mezitím sledujeme televizi, dokud není hotový.
Bravo: Jak se rozhodujete, kdo půjde do koupelny poslední a může nejdýl spát?
Bill: Kdo to řekne, je v koupelně poslední. Je to druh naší hry. Vždycky rychle řekneme : "Jsem poslední." Kdo to řekne nejpomaleji má smůlu a jde první.
Georg: Někteří lidé to chápou špatně.
Bill: Na focení nebo v televizi to máme taky tak. Říkáme věci jako : "Já to neudělám, já to neudělám." A lidi si potom myslí : "Panebože, oni to nechtějí udělat." Ale tak to není. Je to jenom hra. Nikdo to nesmí pokazit.
Bravo: A co když to pokazí?
Tom: Na to ani nechceme myslet (smích).
Bravo: Je někdo opravdu nepořádný?
Bill a Tom: Georg!
Georg: Nepořádný? No...
Bill: Georgův pokoj je tak neuspořádaný, vždycky si všechno vyndá z kufru. Já jenom důležitý věci. Ale u Georga to vypadá, jako by tam vybuchla bomba.
Georg: Ale vždycky ke mě přijdou, tak to potom vypadá na nic. Jedí v mým pokoji a všechno tam po sobě nechají.
Bravo: U ostatních je všechno jinak uklizený?
Georg: Na to zapomeň!
Bill: Doma je můj pokoj vždycky uklizený. Nemůžu nechat věci ležet jenom tak kolem.
Tom: Můj pokoj není pořád uklizený, ale vím, kde co najít, takže zase takový pořádek tam mít nemusím.
Georg: Ještě k tématu "uklizený" : Nechci radši říct, jak tvoje koupelna vypadá Bille. Ručníky leží všude kolem.
Bill: To je pravda, ale jenom na hotelu.
Georg: Jediná věc, kterou si Bill nevybalí je jeho zubní kartáček (každý se směje).
Bravo: Kdo z vás má nejvíc cool styl?
Všichni: JÁ!
Tom: No jsem to rozhodně já.
Bill: Ostatní to chtějí zatajit, ale ve skutečnosti sem to já. (úsměv)
Tom: Myslím, že každý má rád to, co nosí.
Bravo: Jsou momenty kdy se nemáte rádi?
Bill: Někdy nemám rád nějaké obrázky v časopisech.
Gustav: Někdy si říkám, že mě vyfotili opravdu hrozně.
Bravo: Kdo z vás má nejvíc problémů?
Tom: Hodně mluvíme.
Bill: Na školních výletech jsem měl problémy s člověkem, se kterým se byl na pokoji, kvůli hlasitý muzice. Jsem dobrý ještě na komunikaci, to musím říct.
Georg: Jo pravda, vždycky je po jeho.
Bill: Vždycky vím, co říct, když ostatní už neví.
Bravo: I ve skupině?
Georg: Mluvíme o každý volovině. Já s Tomem klidně mluvíme i proč není v bufetu žádný parmezán.
Tom: Jo, jak můžeš jíst nudle bez sýra?? (smích)
Bill: Ale taky se mluví o něčem vážnějším.
Bravo: Třeba o hříšném životě?
Tom: To ne.
Bill: Ale někdy mluvíme o hlubších věcech.
Georg: Jo někdy, například na prázdninách.
Bill: Jo na prázdninách, když jenom tak ležíte. Jestli někdo začne mluvit - a i když sem opravdu unavený - musím se dát do řeči.